Řvi potichu, brácho

Ani pohádka, ani fantasy, ani sci-fi, ba ani dystopie. Kniha Ivony Březinové přibližuje autismus – jedno z témat, které se v české beletrii donedávna téměř nevyskytovalo. Příběh obyčejné rodiny ovlivněné životem s autistou je tu podán sugestivně a bez příkras. Čtrnáctiletý Jeremiáš žije s maminkou a sestrou Pamelou, svým dvouvaječným dvojčetem, ale jejich světu příliš nerozumí – má totiž vlastní svět, v němž je každému dni v týdnu přidělena konkrétní barva a jídlo na talíři musí mít kulatý tvar. Vedle Jeremiáše s poruchou autistického spektra a těžkou mentální retardací vstupuje do příběhu také Pamelin spolužák Patrik poznamenaný Aspergerovým syndromem. Oba vypadají jako ostatní kluci, jen se chovají „divně“. Autorka nesnadné téma odlehčuje tím, že základní linii příběhu rozšiřuje o Pameliny všednodenní zážitky a svérázné první lásky. Text doplňují decentní ilustrace, které zaujmou kompoziční promyšleností a respektováním barevného odlišení dnů. Zdařile simulují rozdílné vidění reality zdravých a postižených, přičemž fragmenty výjevů střídají detaily a celky. Vůbec nebude na škodu, pokud si věrohodně a čtivě napsaný příběh z knihovničky vytáhne a přečte i dospělý. Možná se mu otevřou oči a pochopí, že ne každý, kdo se chová zvláštně, je nevychovaný, a ne každé vztekající se dítě je rozmazlené.