Město jeden kámen

Básnická výpověď dospělého muže, jenž bez jakéhokoliv naparování, zato však s nadhledem geologických dob, starostlivě ohledává dobu svou, svůj život i životy bližních. Po formální stránce se Zedník vědomě vyhýbá jakýmkoliv laciným efektům a nadbíhání čtenáři, sází pouze na přesnost a poctivost. Neokázalá a přitom přesná je rovněž jeho práce s jazykem, s kompozicí jednotlivých básní i celé sbírky – to vše je pro Zedníka pouze nástrojem (jakkoli dobrým), nikoli cílem. O to silněji působí étos této poezie, ne ve smyslu nějakých mravních naučení adresovaných jiným, ale jako bezděčný osobní příklad vzácné upřímnosti k sobě. Právě tento étos je zdrojem originality Zedníkových veršů, a je také zárukou toho, že přežijí.