Pálenka

Prózy z Banátu

Mladý český učitel utíká do drsného prostředí krajanské vesnice v rumunských horách, aby se zbavil trýznivých vzpomínek; marně, protože v tamním osamění vyvolávají zbystřené smysly někdejší vůně, pocity a situace ještě intenzivněji. Ve dvaačtyřiceti drobných prózách Hořavovy prvotiny se tak střídají dvě roviny: poetické, ale zároveň až dokumentárně přesné obrazy z míst, kde se zastavil čas, a střípky jednoho lidského příběhu. Díky pointám jednotlivých textů, promyšlené kompozici, tempu vyprávění (dlouhá souvětí rytmizovaná do strhujícího proudu), a hlavně práci s jazykem (opakování slov, využití archaismů a rumunismů, skvělé popisy fyzických vjemů) se autorovi podařilo vytvořit uhrančivý celek. Zároveň se dokázal vyhnout explicitní prvoplánové konfrontaci tradičních hodnot a moderní vykořeněnosti; tento konflikt přesto v jeho prózách zní jako všudypřítomný spodní tón.