Jen šmouha po nebi

Současná česká próza se obsedantně vrací k traumatickým tématům dvacátého století – málokterému autorovi se daří vystoupit z pasti tisíckrát opakované kroniky tak, jako se to v novém opusu podařilo Ivanu Binarovi. Autor se zachycuje osud stigmatizovaných zoufalců, vysídlených do pohraničí. Rozehráním individuálních osudů, jež ale stále tvoří kolektivní mozaiku, a hlavně díky mimořádné práci s jazykem, který postavy rozžívá z použití výrazné akcentace smyslovosti (barevné tóny, akcent zvuku, čichové a chuťové vjemy…), se mu daří nahlédnout známé téma novým způsobem. Smířlivý tón, související s ukotveností v přírodě, ale zároveň s motivem uzemňujícího kruhu, akcentuje citovost, soucit, porozumění a provázanost s naší dnešní dobou.