Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda

Kniha přináší hluboký vhled do nesamozřejmých souvislostí mezi pozdní renesancí (manýrismem) a barokem a avantgardním uměním prvních tří desetiletí 20. století. Autor, literární historik, se bravurně pohybuje napříč hranicemi, které zdánlivě pevně oddělují jednotlivé epochy a styly. V zorném poli jeho zkoumání se objevuje výtvarné umění, architektura, poezie… a nakonec i soudobý film. Přes značné časové a tematické rozpětí je jeho studie vnitřně soudržná a interpretačně přesvědčivá. Je souborem pojmově a metodicky košatých a přitom stylisticky velmi ukázněných a jazykově výjimečně kvalitních esejů. Odkrývá, do jaké hloubky nový a převratný pohled na manýristický a barokní styl na počátku 20. století souvisel se soudobou filosofií (především fenomenologií), kunsthistorickým myšlením a avantgardním pojetím umění. Zkoumané umělecké styly usilují o vytvoření svébytného estetického světa, který není a nechce být jen prostou napodobeninou světa vnějšího, tzv. objektivního. Uvědomují si trhlinu a trvalé napětí mezi zjevností a skrytostí, povrchem a hloubkou a snaží se je překlenout silou autonomního vnitřního vidění. V knize, kromě řady jiných odkazů, plasticky ožívá myšlení velkých českých teoretiků a interpretů umění – Maxe Dvořáka a Karla Teiga, ale i dílo zcela zapomenutého českého psychiatra Svetozara Nevoleho (1910-1965), který zkoumal podobné jevy v transcendentních vizích svých duševně nemocných pacientů.