Simion Výtažník

V Česku na toto téma, přinejmenším v takovém záběru, dosud žádný velký román nevznikl: reportážně pojatý příběh podává ironizující zprávu o stavu poceauşescovského Rumunska, ovšem v symbolické kostce – panelovém domě, který autor zabydlel pestrou škálou lidských typů. Od nešťastníků, s nimiž osud zametá v každém čase, přes nenápadné úředníčky, upachtěné babičky či ambiciózní horlivce, až po otrlé vykuky, kteří dokážou proplouvat za jakéhokoliv režimu. Ač každý z nich prožívá svůj vlastní, jedinečný a mnohdy i bolestný příběh, zároveň je všechny dohromady spojují rozpaky nad nově nabytou svobodou, neschopnost vyrovnat se s nánosy minulosti a vymanit se ze svých zvyklostí. Právě jim jsou určena prorocká slova jejich spoluobyvatele, staříka Simiona, který na dva týdny obsadí domovní výtah a odtud káže, leč zdá se, že marně. Pasáž líčící, co by nastalo, kdyby Ježíš kandidoval na rumunského prezidenta, je v postkomunistických zemích dobrou ťafkou všem, kteří s příchodem demokracie jaksi automaticky očekávali i příchod všeobjímající spásy shůry, aniž by sami hodlali na sobě, na svých návycích cokoliv měnit.
Překladatel kromě bravurního převedení Cimpoeşova živelně košatého stylu prokázal i důvěrnou znalost prostředí. Bez té by překlad textu, do nějž autor zakódoval množství jak kulturně historických reminescencí, tak břitkých narážek na současnost, byl nemyslitelný. Českého čtenáře jistě nadchne celá řada paralel souznějících s českým prostředím, což je dáno obdobnou historickou zkušeností v obou zemích.