Volné verše

Navzdory názvu Hanusova sbírka spíše volně variuje různé tradiční formy verše. V kontrastu s formální čistotou a pestrostí použitých básnických prostředků je to sbírka velice temná a drásavá, využívající češtinu v celé její škále – od výrazů básnivě vznešených až po hrubě expresivní. Jednotlivé cykly (jsou čtyři) mají svou vnitřní konstantu, ovšem jejich tematické rozpětí je širší. Převládá existenciální neklid, útočnost vůči sobě, světu, ba dokonce vůči poezii samotné, jindy je básník pokornější a kontemplativní. Básně inspirované pražským Braníkem či nádražím v Holešovicích přesahují typické „místní vyznání“, jsou to elegie. Elegická je vlastně celá sbírka, deziluzivní, ironická i trýznivá, trucovitá, poněkud patetická, v každém případě však nesmírně působivá.