Pernambuco

Sbírka Pernambuco není jen potvrzením toho, co Ivan Wernisch už tolikrát napsal a dokázal. Nám povědomý a nostalgický svět uplynulého, svět fanfarónských vyprávění i banálních útržků prostupuje stále zřetelnější tesknotou, těžknoucí ironií a zejména bilančně-existenciální nejistotou. Básník je stále silněji konfrontován s minulostí: jako by ve dvanácti oddílech knihy sledoval čas, koloběh roku (roků), ze kterého není kam utéct – leda do smrti. A právě v těch návratných motivech prosakují ve spojení s groteskou a s důstojně vážnými tvrzeními čím dál zřetelnější pochyby o sobě i o světě. Zůstávají probleskující obrazy už pomalu vynechávající paměti, aby přece jen dopluly do smířlivého padni komu padni, do starozákonně očistného finále sbírky.