Elvis ze Záluží

Čtyřiadvacet povídek sbírky nabízí příběhy využívající různé žánry, jimž je ale společný smysl pro grotesknost všedních dní a všedního dění, které často začíná nepozorovaně a končí bez pointy. Jde o povídky napsané nápaditě, se zjevnou chutí, o povídky vyprávěné bohatým jazykem, citlivě odstupňovaným od chápavého tónu při líčení mezilidských vztahů, lásek, idolů i fetišů až po bujaře humorný výsměch jako jedinou možnou reakci na grotesknost situace, v níž se postavy ocitají. Jiří Kamen velmi zdařile rozvíjí haškovskou tradici černého humoru, kde cílem autora není vcítit se do postavy a porozumět jejímu jednání, ale naopak vyhrotit situaci tak, aby čtenáři nabídl příběh skýtající rozkoš a údiv nad možným i nemožným.  Osudy postav zde míchají i magicky hororové vpády „nelidského“, čímž se o to intenzivněji klade otázka, co vlastně činí člověka člověkem.