Chmurdálie

Těžiště děje spočívá ve zmatečných a nepřehledných 90. letech, kdy se kolem lidí ve velké části Evropy zhroutil starý svět a v dobrém i ve zlém se otevřel svět nový. Kolem hlavních postav – bezstarostné a šťastné Gražynky, usedlé Jadi, jež žije celý život v ošuntělém paneláku, a její dcery Dominiky, která se nehodlá usadit v paneláku ani nikde jinde – se jako vír roztáčí příběh, který nás zanáší z Polska do Bavorska, Tokia, New Yorku, Arkansasu, Londýna a nakonec i na řecký ostrov Karpathos. Děj se hrne neúprosně a neúnavně, linie vypravěčky se spontánně, bez jakýchkoli předělů, prolíná s řečí přímou i nepřímou a slévá se s nimi v jeden neustávající příval od začátku až do konce, protože autorčina fantazie a inspirace jsou zřejmě nevyčerpatelné. Neustálé přecházení mezi víceméně střízlivým jazykem vypravěčky a promluvami desítek postav, k čemuž někdy dochází i několikrát v rámci jedné věty, plyne i v češtině naprosto přirozeně. Překladatelka pro každou z postav nachází přesvědčivý způsob vyjadřování, ať už jde počestného občana z předválečného maloměsta, upovídanou paní z polského paneláku, citlivého velkoměstského intelektuála nebo svéráznou řeckou tetku, která celý život nevytáhla paty z rodného ostrova. To vše překladatelka bez zaváhání a suverénně zvládá na nesmírné ploše bezmála pěti set stran.