Klikař Beny

Když selhává rodina, vzdělávací systém a státní aparát, jsou tu ještě dobří přátelé, na které je spoleh. Kdo by je však hledal na špinavém dvoře vysočanských sběrných surovin? Simona Bohatá přesnými tahy, bez idealizace a ideologie, vykresluje oprýskanou, surovou i upachtěnou realitu normalizačních osmdesátých let. Realitu, v níž vládne všudypřítomná hrubost, buzerace, udavačství, vilnost a píchačky. Beny postává na prahu dospělosti s jedinou touhou – fotografovat. Sotva se vymaní ze spárů odvodové komise, už nad ním visí Damoklův meč příživnictví. Umanutý mladý muž se však nenechá znevolnit ani ubíjející prací v továrně a my můžeme s napětím sledovat, jak se krůček po krůčku, za podpory věrných přátel i šťastných souher okolností, přibližuje svému snu. Autorce se díky dobře odposlechnutým šťavnatým dialogům podařilo stvořit postavy tak plnokrevné, až málem cítíme jejich puls a s každou další stránkou se o ně čím dál více strachujeme a držíme jim palce. Co kapitola, to dokonalá tragikomická momentka. Byť by se mohlo zdát, že Simona Bohatá následuje hrabalovskou linii české prózy, brzy nás vyvede z omylu. Suverénně si razí vlastní autorskou cestu. I když nás vede na zmizelá místa Prahy – na Žižkov před asanací či do vysočanské nouzové kolonie Čína – důležitější je pro ni obecnější sdělení. I v nepříznivých poměrech je možné zachovat si morální integritu. Tam, kde je vnitřní síla, bývá i svoboda.