Největší lekce dona Quijota

Spisovatel a novinář Štěpán Kučera i ve svém druhém románu propojuje minulé příběhy s dnešními. Zatímco v Projektu Gilgameš přeříkávala v blízké budoucnosti umělá inteligence mladému vědci násilné dějiny člověka vyrůstající z prastarého sumerského eposu, aby donutila lidstvo vzdát se vlády nad světem, tentokrát se Kučera rozhodl sáhnout po těch několika historických střípcích, které víme o zajetí spisovatele Miguela de Cervantes v Alžíru, o jeho vrcholném románu o donu Quijotovi, ale třeba i o fantastických dobrodružstvích arabského cestovatele Ibn Battúty nebo Šeherezádiných pohádkách. To vše pak s obdivuhodnou znalostí kontextu a zároveň čistě literárním jazykem propojil s tématy, která dnes rezonují čím dál silněji: ať už jde o sebedestrukci civilizací, jejich panovačný vztah k vlastnímu životnímu prostředí či o hranici mezi člověkem a zvířetem, jejíž rozostřenost my lidé odmítáme uznat. A znovu není výsledkem vyprávění, které by nás vykreslovalo mírumilovně či povzbudivě.