Cestou špendlíků nebo jehel

Věty nasázené na papír jak vztekle zabodávané špendlíky. Nebo jehly. Můžete si vybrat. Bohumil a Bohumila už si vybrali. Vybrali si venkov. Hledali klid a spočinutí. Východisko z krize. Podlehli kýčovitým vesnickým idylám. Proč není blízkost hlubokého lesa blahodárná? Zuzana Říhová (nar. 1981) v románu zpracovává téma, naznačené už v její debutové próze Evička. Konflikt přírody a civilizace, města a venkova, člověka a zvířete, zvířete v člověku. Jestliže Evička vrcholí vpádem divočiny do města, v Cestou špendlíků nebo jehel divočina dávno vpadla do lidí a zavléká je dále do lesa, kde číhá vlk. Pohádkový mýtus o Červené Karkulce ožívá v postmoderní literární autorčině vážné hře, kterou, vyzbrojeni svými iphony, ochotně hrají i vesničané se zmateným manželským párem a jejich mentálně postiženým chlapcem. Svou imaginativností, metaforičností a expresivitou si text podmaňuje čtenáře. Ani tolerance a rodičovská láska nejsou neomezené. Román jako tázání po původu krutosti a zla.