Skutečná cesta ven

„Ukazovat, že Rom není jen cigoš z kriminálu nebo pobírač dávek.“ Takové je závěrečné poselství autobiografického chrlení dnes novináře, hudebníka, moderátora a podnikatele v IT. Jeho kolébkou se stal v roce 1982 pražský Žižkov, osudem osobní nonkonformismus a „prokletí své domnělé geniality“, málo se snášející s pojmem integrace, který jej paradoxně bude provázet až do dnešních časů. Jak se potýká cit pro spravedlnost a nesporný umělecký talent s opakovaným prožitkem vyloučenosti, ostentativního nezájmu a štítivosti či přímé diskriminace a policejní buzerace? Autor si nedělá iluze ani o sobě, ani o svém okolí, nese důsledky za svou prostořekost, nebojácnost a rvavost, protože právě to je jeho cesta ven ze společenské segregace a ghetta rasového předurčení. V poslední čtvrtině se sice text motivicky láme, balkánská epizoda jako by ale nakonec představovala právě ono konečné autorské prozření a přijetí vlastní identity.