Bez tebe

Často se v literatuře volá po autentičnosti a věrohodnosti. Pavel Růžek toto volání naplnil svým životem i prózami, z nichž tu poslední – Bez tebe, připravila 11 let po jeho smrti jeho dcera Alžběta. Jde o soubor autobiografických povídek, v nichž líčí své životní troskotání a srážky s minulým režimem. Růžek je v podstatě českým beatnikem, který by byl asi zraněný v každé době. Táhne to k okrajům, periferiím sociálním i geografickým, mezi které patří hlavně Mostecko, kde se narodil, Krušné hory a celý sudetský pás, kde se potuloval a živil jako učitel a překladatel. Jeho styl upomíná hrabalovské pábení, které má ale v jeho podání syrovější, hrubší a smutnější podtón. Nikdy však nejde o rezignaci, prostě jen všechno beatnicky a básnicky prožívá, včetně marasmu a traumat, jako byla sebevražda jeho otce, které přihlížel jako malý chlapec. To všechno vypráví bez lítosti, fňukání, často se sarkastickým humorem. Komunistické kulisy některých povídek jsou už sice trochu zašlé, ale jeho vzdor, osobní a tvůrčí svoboda zůstávají nadčasové v každém jeho textu. Jeho kniha Bez tebe – která s předchozími sbírkami Bez kůže a Bez růže dohromady tvoří ucelený triptych – je jednou z nejsilnějších existenciálních výpovědí nejen letošního roku. Kdyby to pravidla Magnesia Litery dovolovala, patřil by mezi nominované.