Amáliina nehybnost

V Amáliiných snech sedí matka za volantem, dcera na sedadle spolujezdce a jízda pravidelně končívá katastrofou. Amálie, hlavní postava prózy Kateřiny Rudčenkové (nar. 1976), už dávno není dítě, je jí dvaačtyřicet. Snový výjev z auta řízeného dospělým, jako by přesto přesně vystihoval podstatu jejího trápení. Totiž nemožnost ustanovit samu sebe jako partnerku a matku, převzít tak řízení, přestože o to sama stojí. „Pravděpodobnost, že ve svých 42 letech najde muže svých snů, který zatouží po dítěti s ní, byla vpravdě minimální.“ Rudčenková, držitelka Litery za poezii, v této próze zkoumá možnosti autofikčního psaní. Autorce se podařilo uchopit individuální příběh Amálie literárně poučeným způsobem a vypovědět tak o generačním přechodu mezi paletou životních možností a zklamáním, že se neuskutečnily. V posledku pak Amáliina nehybnost není textem o bezdětné ženě, ale o úloze rodičů v dospělém životě potomků. Suverénní literární výpovědí o životě, jemuž by větší míra suverenity prospěla.