Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

Povídkový soubor Ivany Myškové přináší do české literatury svérázný, absurdní humor, vytříbený literární jazyk a rafinovaný způsob vyprávění. Hrdiny jejích příběhů jsou lidé různě postižení. Postižení neschopností lásky k druhým i k sobě, neschopností se vzepřít i otevřít okolnostem, neschopností empatie a soucitu. Sledujeme je v kritických situacích, které autorka pronikavě, do detailu, a se zvláštním pochopením k jejich zranění, ztrátě nebo trapnosti analyzuje. Symbolická je titulní povídka, v níž se objevuje trofej bílého jelena, který kdysi strčil hlavu do odhozené pneumatiky a musel s ní prožít celý život. Právě takovou zkušeností procházejí její hrdinové. A Ivana Myšková jim ony „pneumatiky“ snímá z krku. Nebo jim pro takové osvobození aspoň otevírá možnosti. Její povídková kniha je osobitým hledáním touhy po dorozumění, které se vyprávěnému světu bolestně nedostává, jakkoliv její postavy hledají odvahu se tomuto světu postavit.