Cesty z apokalypsy Fyzické násilí v pádu a obnově střední Evropy 1914-1922

Kulturní dějiny násilí v civilním zázemí během první světové války a těsně po jejím skončení přenesou čtenáře na pražskou univerzitu i na český venkov, do vídeňských dělnických čtvrtí i jihotyrolských horských vesnic. Jak nahlížela kriminalistika a lékařská věda v různých částech Rakouské monarchie například na vraždu? Jak se po válce vzdalovala kdysi podobná mentalita ve vítězných a poražených státech? Kniha na rozsáhlém archivním materiálu dokládá, že rok 1918 neznamenal ukončení každodenního strádání, nýbrž přinesl nové formy kolektivního násilí a protestu, jež zatím nejsou součástí zavedených vyprávění, včetně našich spořádaných představ o první republice. Co nám podoby násilí říkají o zrodu poválečné politiky v nově vytvořených státech, z nichž „vítězné“ Československo vytěžilo samostatnost, Rakousko bezprecedentně tratilo a jižní Tyrolsko bylo připojeno k Itálii? Autoři násilí nevnímají pouze jako bezhlavou destrukci, nýbrž jako fenomén nadaný vlastní řečí, jenž se podílel na vytváření válečné i poválečné reality.