Deníky I, II

Deníky, které si maďarský spisovatel Sándor Márai (1900 – 1989) vedl od roku 1943 až do své smrti a které od samého počátku byly určeny k publikaci, jsou pokládány za vrchol jeho rozsáhlé tvorby. Autor v nich dokázal vypsat historii Evropy v jejím nejdramatičtějším zlomu a projevil se jako vnímavý pozorovatel okolního světa se schopností velmi plasticky a do detailu vystihnout ducha doby. Do svých zápisků začleňoval kritické reflexe maďarské společnosti i evropské civilizace, úvahy o umění, literatuře a Bohu, ale také útržky každodenní reality. V závěru života pak jeho záznamy nabývají výrazně intimní charakter a svou formou přecházejí do žánru deníkového románu. Překladatelky se vypořádaly s nebývalou šíří tematického záběru – autor vedle analýz nejrůznějších literárních děl od antiky po modernu první poloviny 20. století nebo historicko-filozofických exkursů polemizuje s kdekým, kdečím a mnohdy i sám se sebou. Někdy pasáže na sebe navazují, jindy tvoří nahodilou mozaiku, která se skládá a dotváří až postupem let. O to větší pozornost a soustředěnost bylo nutné při překladu udržet. Překladatelkám se podařilo najít výrazové prostředky k citlivému vystižení nuancí v tóninách výchozího textu, jenž osciluje od barvitých líčení přes břitkou ironii i mentorskou zapšklost až po naléhavou, křehkou emotivnost.