Do vnitrozemí

Prvotina Vladimíry Valové obsahuje řadu nedlouhých povídek. Není v nich ani stopa po začátečnickém experimentování – jsou jasné, stručné, ostře vypointované, jejich poetika pevně vymezená. Příhody či jen drobné sekvence z obyčejného života na maloměstě, odkud autorka pochází, jsou přesně nasvícené, občas bolestně stručné. Při tom všem se v textech integrálně vyskytuje specifický humor, vždy věrohodný, posmutnělý a jakoby vydestilovaný na svou podstatu. Přímočará ostrost fotky jako by byla jednou ze sudiček, které stojí za autorčinými prózami. Při vší stručnosti a zdrženlivosti však Valová není ani nepoetická, ani nudná, jen se prostě vyhýbá banálním metaforám, stejně jako nářkům. Její texty jsou natolik zralé, že nezbývá než se těšit na to, s čím přijde příště.