Dobrou noc, sladké sny

Dějiště, u Kratochvila, jak jinak, Brno; tentokrát v jediném, kruciálním dni dějin: 30.dubna 1945, kdy Wehrmacht prchal a před městem byla Rudá armáda. Dva propojené příběhy: Jindřicha Steinmanna, který se úkrytem zachránil před transportem Židů a vrací se do svého domu, osídleného už revolučními gardisty, pak Kosti Pakkaly, finského Rusa, který s Kubou Pikulou ze staré textilácké rodiny hledá Američana se zázračným penicilinem. Nultá hodina, kdy se ještě nerozhodlo, ale v kratičce pozastaveném čase se rozhodne, jaký bude ten poválečný čas. Tady hledejme základní pojem i poslání knihy: „svět není a nikdy nebude spravedlivý, je krutý a nenávistný, zlo se však může uskutečnit jen za občasné asistence dobra“. V Kratochvilově nultém čase odehrává se vše, přítomné (ona nultá hodina 30. dubna), minulé (válka) i budoucí („přivítali budoucím okupantům ohnivý přivítání“) ve fantaskním chumlu. Román vášnivého vypravěče, v němž mu „příběhy běhají jako králíci, stačí jednoho vytáhnout za uši“, nezapírá však námahu se zpracováním, „které se nedokážu vzdát, protože co bych si potom počal s těmi králíky?“ Nezaměnitelný osobitý rukopis, v němž reálný příběh má fantaskní děj s kouzelnou kočkou Kaňkou (jako u Bulgakova), s neuvěřitelným množstvím skutečných detailů životních, historických i hmotných. Co lidí, příhod, dějů Kratochvil napěchoval do oné nulté hodiny, skutečného, zázračného, leč vždy pravdivého, je k nevíře. Chybně se mu vyčítá postmoderní artistnost, příběhy jsou realita, pravdivěji srozumitelná skrze hravou fantazii.