Druhá derivace touhy

Stotřiašedesát úvah Tomáše Sedláčka o všem možném, ale vždy o zodpovědnosti společnosti k vážným civilizačním problémům, rozporům a ambivalencím. Sedláček hlavně napovídá, jak neotřele přemýšlet – otázkami, metaforami, historickými analogiemi a souvislostmi, mezioborovými přesahy. Jednotlivé úvahy začal psát 22. května 2008 v době počátku světové finanční krize, poslední text v knize je z 10. srpna 2018. Časový oblouk úvah stojí na pilířích témat z ekonomie, filozofie, teologie i etiky, z oblastí hodnot individuálních i kolektivních. Jako pozorovatel se dotýká časových událostí, jevů, osobností, způsobů chování, odborných termínů nebo sloganů, tendencí a trendů, tvořících kolorit prostoru našeho žití a živobytí. Popisuje je tu glosou, tu asociací, ale vždy se snahou vyhmátnout jejich vážnou podstatu. Sedláček má dar perfektního ovládání jazyka, z něhož umí „vyždímat“ maximum pro srozumitelné vyjádření složitého, což může být ekonomická teorie nebo příběh křesťanské mytologie sloužící k poměření a proměření dějinné váhy příběhů dnešních. Nebojí se pojmenovat dobro a zlo, přičemž jedno vesměs obsahuje nějakým způsobem druhé. Sedláčkovo myšlení je v nejobecnější rovině vedeno starostí o smysl pokroku, který z širokého osvícenského ideálu dnes přepočítáváme výhradně do posedlosti růstem HDP. Tuto knihu napsal autor rozšafný v celém rozsahu významu tohoto archaického přívlastku: moudrý, zevrubný a intelektuálně bodrý.