Harmonia caelestis

Objemný román Pétera Esterházyho je pozoruhodný a výjimečný v mnoha směrech. Především jde o experimentální románový útvar rozlehlý v čase i prostoru, jehož novum spočívá v originální kompozici, v různorodosti použitých žánrových forem i stylu. Hlavním tématem je autorův vztah k otci, jakož i k dědům a pradědům slavného šlechtického rodu, zpracovaný nikoliv jako tradiční vyprávění s lineární dějovou linií a všestranně propracovanou psychologií postav, ale jako mozaika fragmentárních dějových i nedějových obrazů. Kniha je rozdělena do dvou částí. V první, Číslovaných větách ze života rodu Esterházyů, jde o různorodé žánrové útvary (úvahy, sentence, aforizmy, pojednání, anekdoty, črty…), v nichž se mísí realita s fantazií, tragické momenty s humorem a všudypřítomnou hravostí. Druhá část, Vyznání jednoho rodu Esterházyů, je dějovější, kratší či delší příběhy se odehrávají v minulosti, především v dobách komunistického režimu, věcný pohled je prodchnut emocionalitou i vtipem. Fragmentárnost textu, stejně jako stylová různorodost daná knižními až archaickými prvky, dialektismy, slangem, vulgarismy, frazeologismy a zvukovými hříčkami dodává próze další mimořádný rys – čtenář má požitek nejen z díla jako celku, ale i z jednotlivých, autonomních částí, a může tudíž číst knihu po částech.
Zásadní kvalitou románu Pétera Esterházyho je pro českého čtenáře kongeniální překlad Roberta Svobody, který s mimořádnou invencí, vynalézavostí a citem pro jazykový styl zachoval významové nuance i originální ztvárnění díla. Překladatel se znalostí věci převedl nesčetné reálie, zachoval hravost a vtip předlohy, stejně jako emocionální a myšlenkovou hloubku textu. Obohatil tak českou překladovou literaturu o vynikající dílo evropské literatury.