Herbář k čemusi horšímu

Když Petr Borkovec opustí vznešenost přírody a začne něco či někoho parodovat, nejde mu ani tak o výsměch, jako spíš o zvýraznění toho, na čem doopravdy záleží. Ve sbírce Herbář k čemusi horšímu probouzí autor dávno mrtvou obrozeneckou češtinu, kterou konfrontuje se samoúčelnou hantýrkou a newspeakem všeho druhu, aby po očku poukázal i na neschopnost většiny dnešní populace utvořit celistvou větu. S tímto nadhledem zde spatříme poskládané bizarní milostné naděje sběratele polodrahokamů, tvořitele sbírky sušených osudů, které jsou často výmluvné samy o sobě, mnohdy vtipné a někdy překvapivě chladné. To všechno ale ve čtenáři probouzí spíše chuť zastat se všech těch konzervovaných střepin: češtiny, přírody, pokřivených, osamělých lidí i jejich obskurních koníčků – a ve výsledku vlastně celé naší civilizace.