Jako v nebi, tak i na zemi

Román vypráví příběh několika generací jedné palermské rodiny – od roku 1942 a dědečkova zajetí v Africe, bombardování Palerma rok poté, přes sílící vliv mafie po 80. léta až k roku 1992, kdy mafie spáchala atentáty na dva vyšetřující soudce. Vypravěčem je dospívající chlapec Davidù, který touží stát boxerem, jako byli jeho strýc i otec. Eniovo Palermo je totiž jako ring. Jak sám autor říká, život v Palermu byl příběhem mužů pro muže, patriarchálním světem, v němž se pravidla určují pouhým pohledem nebo násilím. Jenže základním kamenem rodiny byly vždy ženy. V rodinách mluví ženy, zatímco muži mlčí. Skvělá je v tomto ohledu postava Davidùovy svérázné babičky.
Dialogy party dospívajících kluků či dialogy v boxerském prostředí leckdy nepostrádají drsnost, v mnohém odlišnou například od řeči přímočaré, leč vzdělané babičky. Překladatelka musela vyhmátnout míru a typ syrovosti, která je v případě malých kluků až dojemně naivní, ostatně celá kniha je vlastně svou podstatou jemná a hrubé výrazy tu nejsou samoúčelné. Oříškem při překladu zřejmě bylo, jak odlišit palermský dialekt, jímž se v originálu postavy většinou vyjadřují, od vyprávění či jiných dialogů v italštině. Navíc bylo třeba vystihnout boxerský slang. To vše překlad zvládá skvěle používáním různých rejstříků hovorové, obecné a spisovné češtiny. Text plyne přirozeně a čtenáře vtáhne do děje tak, že si ani nemusí uvědomit, že jde o překlad.