Jde pražské dítě domů z bia…

Výbor představuje přes čtyři sta nepublikovaných textů z básníkova pozdního období (z let 1982-1990). Nakladatel a editor Martin Reiner vycházel z dosud neutříděné pozůstalosti v Blatného písankách čítajících na 280 tisíc veršů, které nebyly uspořádány nejen do jednotlivých sbírek, ale často nebyly ohraničeny ani jednotlivé básně. Svůj zápas popsal jako „hledání perel v bezbřehé obsáhlosti mořského dna.“ Klíčem k uspořádání se Reinerovi stalo Blatného básnické alter ego Josef Kunstadt, jenž byl současně reálně žijící osobou (neznámý a umělecky neúspěšný spoluzakladatel Skupiny surrealistů v ČSR). Kniha je volně rozdělena do osmnácti oddílů, přičemž každý z nich by mohl fungovat jako samostatná sbírka. Martin Reiner nechtěl sestavit kritické vydání básnického díla. Zásahy do autorského rukopisu činil spíše jako básník a komentuje je v úvodní studii; z pohledu textologa a na pozadí standardní ediční přípravy básnického textu jsou pochopitelně problematické. Tvůrčí odvaha, s kterou se pustil do třídění toku mnohojazyčné i multimediální, často též fragmentární Blatného poezie, spojená s pozoruhodnou grafickou úpravou knihy, však osloví mnohé čtenáře. Díky zvoleným klíčům představuje výbor Jde pražské dítě domu z bia… básníka Ivana Blatného v nových či ne zcela známých polohách – jako básníka české avantgardy, solitérního experimentátora a především „vylepšeného o šaškovskou čepici“. Kumulativní a palimpsestovou tvorbu Ivana Blatného navíc vhodně a působivě doplňují nepublikované koláže jeho přítele Jiřího Koláře.