Klárka a 11 babiček

Zdánlivě nenápadná knížka zkušené povzbuzovatelky objevitelských duší mladšího školního věku v sobě tají barvitou novelu vyprávěnou formou dopisů a pohlednic, což ve světě elektronické komunikace působí jako zjevení. Takto příjemně postaru spolu korespondují devítiletá Klárka a její dědeček Tomáš, s nímž dívenka žila ve společné domácnosti a jenž je po těžkém úrazu dlouhodobě hospitalizován. Po čas jeho léčení se o holčičku postupně stará jedenáct takzvaných „babiček“: většinou Tomášových známých či kamarádek, které zosobňují rozličné povahy, životní styly a výchovné přístupy. Klárčinu anabázi se sousedkami, s tělocvikářkou, hospodskou, militantní aktivistkou, bezdomovkyní nebo s učitelkou hudby provází řada ztřeštěností i dramat, jež nutí k pádnému zamyšlení nad principy opatrovatelství. Sama hrdinka se v nich projevuje jako bystrá, citlivá, hudebně nadaná bytost a její autenticita se odráží v samorostlém uvažování i přímočarém vyjadřování. Láskyplný závěr, ve kterém se děvče domůže nové rodiny, zajisté ocení nejenom vrstevníci, ale také další čtenáři toužící po harmonii. Grafická úprava knihy a zejména stylizované kresby a koláže Alžběty Skálové výmluvně imitují výtvarný projev dětí.