Kráva Říčanová

Autorská kniha, jíž vrcholí volná série alb komentujících každodennost rodiny Terezy Říčanové na statku poblíž Pelhřimova, se po rozboru soužití s kozou, se psem či se spouští vyvolanou bleskovou povodní na dvorku zaměřila na chov krávy Máliny. Dvoustrany rozmáchlých akvarelů i desítky slovních i obrazových glos poodhalují, co obnáší starost o velké domácí zvíře i rukodělné zpracování nadojeného mléka do výrobků, které povětšinou známe jen z továrního plastového balení odloveného v supermarketu. Svou svěřenku, odedávna středobod každého gruntu, výtvarnice nahlíží jako symbol života podporující další bytosti kolem a s neokázalým majestátem této členky domácnosti občas splyne vjedno, jak pobaveně naznačuje už titul knihy. Dokumentární zápisník umělkyně-chovatelky není staromilsky mravokárný, protože vesnické děti dál nosí značkové batohy, hospodyně si na pastvě vyřizuje maily, při stloukání másla křepčí rokenrol a pro zdar vyprávění do textu sem tam hodí vidle zemitého humoru. To vše v připomínce, že základem každého vztahu – tedy i k užitkovému zvířeti – není jednosměrné spotřebování výhod do vyčerpání partnera, nýbrž přirozená reciprocita, kterou si lidé z měst při „návratu ke kořenům“ leckdy pracně znovu osvojují.