Led.

Jacek Dukaj ve svém promyšleně zkonstruovaném románovém příběhu vystavěl na takřka tisíci stranách paralelní svět a čtenáři jej předložil včetně jeho alternativní historie (jak by asi vypadalo dnešní Rusko, kdyby v něm ještě v roce 1924 vládli Romanovci?). Dukajova promyšlená vize svědčí mimo jiné o autorově dobré orientaci v evropské literatuře, k jejíž tradici se otevřeně hlásí. „Nedobrovolným“ hrdinou románu je Benedykt Gierosławski, jenž je jako notorický karbaník ve finanční nouzi nucen podstoupit dlouhou cestu na Sibiř. Tam se má setkat se svým otcem poslaným sem kvůli stykům s Piłsudským, aby zjistil, zda jeho otec skutečně umí komunikovat s „Ledem“. Položivá hmota „Led“ představuje v románu jakéhosi druhého hrdinu a zároveň funguje jako metafora i klišé, protože právě on doslova zmrazil historii v roce 1908. Dukajův Led však není pouze sci-fi příběhem, ale lze jej číst i jako zašifrovanou zprávu, svědectví o přešlapech minulosti a jejich důsledcích pro současnost v kulisách nesmírně aktuálního vztahu Ruska a dalších států ve střední Evropě (pochopitelně především Polska).
Jacek Dukaj vytvořil svou alternativní realitu takřka na tisíci stranách, což je pro překlad jen těžko představitelný rozsah. O to příjemnější je zjištění, že překladatelé i při takovémto rozsahu odvedli skvělou práci a výborně se vypořádali jak s četnými novotvary a řadou rusismů, tak například s filosofickými, fyzikálními i technickými odbočkami. Celkově překlad působí plynulým a kompaktním dojmem, a i díky němu se tak Dukajův Led stává knihou nejen pro milovníky sci-fi, ale pro všechny, kteří mají rádi dobrou literaturu.