Liber viaticus Jana ze Středy

Liber viaticus Jana ze Středy je breviář, tedy soubor modliteb a dalších liturgických textů, zhotovený na počátku 2. poloviny 14. století pro Jana IX. ze Středy, vzdělaného a uměnímilovného biskupa, kancléře a důvěrníka císaře Karla IV. Jedná se o pergamenový kodex o 319 listech, který je uložen v Knihovně Národního muzea v Praze. Označení Liber viaticus pochází přímo z knihy samé, kde se – jako jakési ex libris – nachází text „Liber viaticus domini Johannis, Luthomislensis episcopi, imperialis cancellarii“, který je možné přeložit jako „Cestovní kniha pana Jana, biskupa litomyšlského, císařského kancléře“. Podstatou breviáře je jeho každodenní používání, mohl tedy sloužit biskupu a kancléři Janovi jako cestovní breviář. Jedinečné a nákladné výtvarné zpracování tuto hypotézu však pravděpodobně vyvrací. Právě jedinečná výtvarná výzdoba jej činí světovým unikátem. Uskutečnil ji jediný malíř (anonymní, v literatuře znám jako Mistr Liber viaticus), který byl zřejmě dobře vzdělán, obeznámen jak s italskou, tak francouzskou malířskou tradicí. Malba se týkala jak několika velkých figurálních výjevů v iniciálách, tedy prvních velkých písmenech slova umístěných zpravidla na počátku stránky, a také tzv. drolerií, tedy figurálních kompozic, jakými byly např. fantastické bytosti a zvířata, hudebníci, kejklíři apod., umísťovaných zpravidla na okrajích stránek středověkých rukopisů. Ve vynikající práci iluminátora se projevují vlivy toskánské a francouzské, ale výzdoba rukopisu zároveň stojí u vzniku nového, národního slohu knižní malby. První moderní a nákladně vyvedená monografie věnovaná jedné z nejcennějších památek české středověké kultury se skládá ze dvou svazků. V prvním z nich představují Liber viaticus zasvěcené studie předních historiků a historiků umění, druhý svazek obsahuje kvalitní fotografickou reprodukci rukopisu.