Mrakodrapy

Tři části knihy Mrakodrapy otevírají tři různé pohledy na současné velkoměsto, které může být tajemné, zrádné, ale i pestrobarevné, hravé, poetické. Do bláznivého balábile moderní megapole vstupujeme s malou Luckou a jejím tátou, kteří se proplétají mezi newyorskými mrakodrapy a uvažují o tom, kdo v nich asi tak může žít; pozorují je a sledují očima udivených návštěvníků tohoto pro Evropana zvláštního světa. A už v tomto „prologu“ k Mrakodrapům se postupně, jakoby mimochodem začíná rýsovat klíčové téma knihy – že i uprostřed nepřehledného světa se člověk může cítit bezpečně, když má vedle sebe někoho, kdo ho má rád, když ví, kam patří. V druhém příběhu s další dětskou hrdinkou, desetiletou Emou, navštívíme různá patra jediného mrakodrapu. Ema, která v něm hledá cestu domů, projíždí sem tam jednotlivými podlažími, a přitom prožije místy až bláznivá či bizarní dobrodružství, v nichž se skutečnost neustále mísí s fantastickými prvky. Svět mrakodrapu je v tomto příběhu tak záhadně veliký, až s tím přichází závrať nejen z výšky, ale i z moderního světa. V jeho minus jedenáctém podlaží lze najít jatka, kde se nepřetržitě zpracovává maso, stejně jako v horních patrech například cukrárnu, kde lze házet šlehačkovými dorty. Knihu uzavírá poslední příběh o mrakodrapech, tentokrát v San Francisku, které ožívají a sledují svět pod sebou z nadhledu, ze své, „mrakodrapí“ výšky a dodávají knize zvláštní, poetické vyznění. Marka Míková pracuje nápaditě a vtipně se změnami perspektivy a časových rovin, které nejsou jen projevem a důsledkem dětské hry, ale také prostředkem k objevování světa. Mrakodrapy jsou tak originálním podobenstvím o současném světě, který nemusí být jen zdrojem depresí a traumat, ale také úžasných zážitků.