Mýtinami

O sbírce Kláry Krásenské je obtížné vůbec uvažovat jako o debutu. Jedná se o zralou knihu atmosféricky a motivicky propojených básní, jaké mezi prvotinami nacházíme jen zřídka. Při jejím čtení se nám před očima vynořuje komplexní svět někde na pomezí reality a temné fantazie, starých domů na samotě uprostřed lesa, ve kterých příroda není pouhou kulisou, ale středem všeho, protože domovem (a životy) prorůstá. Je to svět rituálního zaklínání, pověr a magie, kdy si nejsme jisti, zda skutečně existuje, přesto jí však s plnou vážností věříme. V psaní Krásenské se běžně setkáváme s přízraky či duchy. Starobylé tradice stále hrají klíčovou roli. Její mimořádně sugestivní poezie propojuje současný přístup k přírodní lyrice se spirituálními motivy, nacházíme zde náboženské odkazy, které však nikdy nepůsobí uměle nebo neinvenčně. Sbírka funguje jako svébytný fantastický, temně pohádkový svět, přesto však hodně vypovídá o nás všech. Najdeme v ní hned několik typů textů – od krátkých, na kost slova ohlodaných básní až po rozsáhlejší básně v próze. Všechny však spojuje precizně vedená autorská ruka a celková kompozice, díky které kniha působí jako sevřený celek. Mýtinami tak bez váhání obstojí i v konkurenci nejvýraznějších sbírek etablovaných autorek a autorů.