Na divokém venkově

Mladá autorka s pozoruhodně vyspělým pozorovacím talentem a sžíravým smyslem pro ironii i sebeironii vystavěla svou prózu jako fiktivní terapeutický deník. Její hrdinka, doktorandka psychologie z Oxfordu, v něm zachycuje dva týdny po návratu do rodného Slezska, kam se musela uchýlit po psychickém zhroucení. V jejích zápiscích autenticky ožívají regionální kulisy odlehlého venkova a jsou zalidňovány panoptikálními postavami příbuzných či sousedů, jejichž spontánní všednodenní aktivity se nakonec jeví být daleko bláznivějšími než sama pisatelka. Ve fiktivní vísce Bočník i třígenerační domácnosti pozorovatelky se to jen hemží svéráznými naturely a bizarními figurami, které se spolu střetávají v přímo groteskních scénách. Autorka nenechá čtenáře ani na chvíli vydechnout a každou z dobře vygradovaných kapitol dokládá, že dokáže proniknout skutečností až na dřeň a odhalit její absurdní povahu. Vedle smyslu pro grotesku a absurditu však lze ocenit i zdařilý jazykový humor, pramenící z přesného a originálního pojmenování zdánlivě banálních skutečností.