Nazí

Iva Procházková, která v posledním dvacetiletí pravidelně inspiruje stojaté vody naší dětské literatury, míří v nejnovějším románu Nazí k dospívajícím čtenářům, jíž se naši literáti věnují pohříchu sporadicky. Zpověď pětice hrdinů z postkomunistických kultur střední Evropy – Češky Sylvy, jejího litoměřického spolužáka Filipa a jejich berlínských známých Robina, Niklase a Evity – je podstatnou měrou zasazena do prázdninových veder v německé metropoli, kdy se teplota vzduchu blíží teplotě lidského těla a hrozí emoční zkrat. Během setkávání i míjení jednotliví mluvčí v této výhni shledávají, že právě život na zápraží dospělosti představuje test „zvláštního stavu“ duše, a cítí se „nazí – všechno se jich dotýká a ten dotyk vzrušuje a bolí zároveň“. Toto obnažení už neodpovídá „času nevinnosti“ tradice světové literatury, které opěvovaly mladické iluze, protože neidylický svět i krize soudobé rodiny na ně doléhají a čekají na pochybení, jež by hrdinům definitivně znemožnila vzepřít se stádnímu životu v civilizaci. Účelné střídání stylových prostředků v kombinaci s výrazně symbolickým vyústěním klasického tématu próz pro adolescenty prozrazuje hlubokou empatii Ivy Procházkové, která je díky exilovému období své tvorby trvale rozkročena mezi českou a německou literární kulturou. Německá verze knihy (Die Nackten), po formální stránce pojaté jako inteligentně sestříhaný klip o pochybách i jistotách generace středoškoláků Evropy bez hranic, byla loni nominována na Deutscher Jugendliteraturpreis (Německá cena za literaturu pro mládež) a cenu Jugendjury.