Nebe nemá dno

Ani stopy po očekávané společenskohistorické látce, jakou nabídl ceněný debut Zvuk slunečních hodin: autorka přináší intimní, osobní příběh s hlubokým myšlenkovým kontextem. Jde o ohrožení rakovinou a vyrovnávání se se smrtelností. Hrdinka knihy dává překvapivě přednost cestě do peruánské džungle a vystaví jejímu působení svůj nepřipravený organismus. Líčí existenci v džungli mezi lidmi, kteří žijí v podřízenosti zákonům expanzivní přírody, ve víře v moudrost a moc šamanů. Nebe nemá dno je sugestivní příběh, jehož styl a jazyk jako by vyrůstaly ze spletitosti lián. Vypravěčka se vrací domů nevyléčena, ale s cenným poznáním, jak je smrt součástí života, jak čelit strachu: nebát se jím projít. V napětí mezi intuitivní vírou a exaktní racionalitou (stálé paralely života s kvantovou fyzikou) vítězí to druhé, ale lekce z džungle se neztrácí. Andronikova zvolila poutavý, originální a autentický způsob vyprávění, který důsledně podřizuje tomu, kde, s kým a v jaké chvíli sdílí život. V džungli teče proud řeči bohatě vrstvené, u počítače s přáteli na dálku na kost osekané věty; přiznaný vliv elektronické komunikace.