Počasí v Evropě

Mimořádná umělecká síla básnické sbírky Počasí v Evropě spočívá především v její významové a stylové komplexitě. Volba dominantního tématu sbírky – lyrická analýza společenského klimatu v Evropě – je sama o sobě pozoruhodnou kvalitou, vybočující z běžného úzu v současné české poezii, která si většinou netroufá na výpověď s nadosobním, neřkuli nadnárodním přesahem. U Borziče (1978) to ovšem neznamená, že by ve svých básních osobní obětoval společenskému. Formuluje výpověď, která zcela přirozeně zahrnuje aspekt osobní, ba intimní, i aspekt sociální a politický. Daří se mu vycházet z konkrétních, časových a aktuálních vjemů a skutečností – a imaginativně je transportovat do sféry, kde už významově nepodléhají ryzí časovosti, ale přesto si uchovávají funkční vazbu k ní. Borzič našel velmi účelnou cestu zpět k podstatě lyrismu – rozpouští pomyslnou hranici mezi subjektem a objektem a nahlíží jevy, děje a události zvnějšku i zevnitř zároveň. Nebojí se ani silné expresivity, a především rétorického patosu, který byl v české poezii dlouho tabu. Jazykově je sbírka Počasí v Evropě neobyčejně smyslově bohatá: hýří vizuální imaginací, zvukovou hrou, nevázanou, ale přesto velmi výraznou rytmičností a v neposlední řadě náhodnými, sporadickými, ale o to překvapivějšími rýmy. Sbírka je přes svou tematickou závažnost i jazykovou komplikovanost sdělná a čtenářsky vstřícná, což jen umocňují pasáže, v nichž autor ironizuje své vlastní literátství či karikuje aktéry soudobého literárního života.