Popelnicový román

Popelnicový román je impozantním dílem, poskytujícím vhled do uvažování legendárního písničkáře. Spíše, než dokonale rozvrženou literární stavbu, má Mertova rozsáhlá próza povahu „talking blues“, proudu vědomí, v němž se myšlené a vzpomínané napájí citacemi, aluzemi a bonmoty. Na tok vyprávění se lze kdekoliv v knize napojit a stejně tak je z něj kdykoliv možné vystoupit. Letmo načrtnutý příběh, v němž se „stará“ doba disidentů, mániček, svazáků a estébáků v Mertově podání propíše do matric krásného nového světa po roce 1989, je plná ambivalencí a morálního rozvažování, v němž je status quo předmětem Mertova ostrovtipu a glos. Zatímco ve společné paměti tvrdne beton pomníků disidentské nepohnutelnosti a nespoutanosti undergroundu, hraje si autor „síťového kryptopříběhu“ s postavami, které jsou dojemně trapné a nejisté ve svém údělu, do nichž autor jako haškovský demiurg otiskl i sám sebe. Merta se odmítá stát trafikantem vlastní pověsti písničkáře, který se nikdy neohnul. Raději je ve svých pětasedmdesáti letech kolportérem podvratné tiskoviny.