Rukopis

Autorka – ročník 1921 – patří k několka málo dosud žijícím nestorům české poezie. Přestože se v této oblasti pohybuje suverénně od mládí, vždy poezii spíše sloužila, nikdy tomu nebylo naopak – poezie nesloužila jí. Prací pro ni (a pro jiné) dávala přednost před vlastní sebeprojekcí a do literatury oficiálně vstoupila až velmi pozdě. To svědčí o pokoře před slovem, o snaze uchopit je racionálně. Také nominovaný Rukopis plně potvrzuje fakt, že jde o analýzu a „urputnou snahu vypovědět i o situaci intelektuála ve světě kolem něj. Pro Bohumilu Grögerovou je od 90. let typické nacházení sebe sama a vyprávění o stavu stárnoucího těla, ve kterém ale žije nesmrtelný intelekt.“ (Michal Jareš)<br/>Sbírka je nejenom virtuozním dokladem umění psát hlubokou a silnou poezii bez sentimentu, bez efektních a ekvilibristických básnických obratů, syrovou tak, že svou hloubkou zasahuje přesvědčivě celé široké spektrum čtenářů bez ohledu na jejich poučený vkus, ale také dokumentem o stavu seniorů v této společnosti a ač si to v žádném ohledu neklade za cíl, obrací pozornost široké veřejnosti k otázce: udělali jsme pro ně dost? Děláme pro ně dost? Budeme schopni pro ně dělat více?