Samota není zlej

Na stránkách debutové autorské knihy výtvarnice z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se skrývá příběh v nejlepším slova smyslu obyčejný. Do plochy jednoho – pro protagonistu Péťu prvního – školního roku a následujících prázdnin rozprostřené vyprávění se nesnaží ohromovat potoky exotiky či záplavami bezuzdné fantazie. Namísto toho se Lucie Raškovová snad trochu staromilsky spoléhá na poctivě podané „historky ze sousedství“, díky jejichž pozorné drobnokresbě se z kratičkých kapitol složí zábavný a napínavý příběh o jednom běžném, a přece pro všechny zúčastněné tolik přelomovém roce. Vedle vytříbeného smyslu pro detail a epizodickou zkratku autorce nahrává i zručná práce s jazykem: zásluhou suverénního zacházení s nejrůznějšími ustálenými obraty a rčeními nabývají její postavy na hodnověrnosti. V kombinaci s výstižnými a současně nevtíravými ilustracemi přináší próza čtenářům výjimečně zdařilý „tradiční“ příběh o dopadu velkých malých změn, o přátelství a sousedské sounáležitosti bez ohledu na generace – dílo četných kladů, jakých se dnes české literatuře pro děti mnoho nedostává.