Spisy Bohumila Hrabala 1-7

Sedmisvazkové komentované Spisy Bohumila Hrabala edičně připravili Jiří Pelán a Václav Kadlec. Textologicky se sice opírají o starší ediční projekt Sebraných spisů Bohumila Hrabala, které vycházely v Pražské imaginaci, ale tentokrát doprovází spisy jednak bohatý komentář, jednak záměr představit Bohumila Hrabala coby spisovatele pro 21. století. Soubor sedmi svazků poskytuje kanonický text Hrabalova díla (bez variant a textů využívajících cizí texty). Svazky jsou proto vybaveny nadstandardním komentářem, určeným především mladším generacím, pro něž může být obtížné dešifrovat reálie, o nichž Hrabal hovoří, a zahraničním bohemistům. Samo členění svazků nabízí ne zcela tradiční interpretaci a klasifikaci Hrabalova díla. Je totiž koncipováno tak, aby zvýraznilo vývoj Hrabalových poetik od „hovorů lidí“ k drásavé osobní zpovědi. Zvláště zřetelně byl tento princip naplněn v 1. svazku (Lyrika), v němž vychází poprvé uceleně  Hrabalovo básnické dílo, ve svazku čtvrtém, který představuje svébytnou, dosud podceňovanou poetiku próz z normalizační éry, i v posledním, sedmém svazku. Ten se věnuje Hrabalově literární žurnalistice. To, co se může jevit jako pouhá „pěna dní“, lze ovšem číst také jako autobiografický monolog a osobní bilance z porevolučního období.

Rozsáhlý a pečlivý editorský komentář přináší též bibliografii a výběr z kritických ohlasů ke každému jednotlivému dílu. V prvních svazcích lze tak například detailně sledovat diskusi nad prvními Hrabalovými texty a profilování kritických soudů, v posledním svazku je zdokumentováno rozporné hodnocení závěrečného období Hrabalovy tvorby. V komentářích k prvnímu svazku (Lyrika) je navíc proveden relativně obsáhlý průzkum inspiračních zdrojů Hrabalovy poezie, v poznámkách jsou identifikovány také prameny Hrabalových citátů. Spisy vynikají nejen péčí editorskou a redaktorskou, ale i grafickou. Zdeněk Zigler pojednal grafickou úpravu střídmě a vtipně současně – zabalil celého Hrabala do síťovky.