Straka na šibenici

Splácet vlastním životem staré dluhy druhých, a přitom konečně, možná poprvé v životě najít sám sebe. Složité téma, které Daniel Petr dokáže v románu Straka na šibenici vypsat velmi svižným a čtivým způsobem. Občas životní osudy hlavního hrdiny – outsidera narozením i místem pobytu (nekompletní rodina, vykořenění kdysi německého severu Čech) – plynou skoro až klasicky banálně, jako bychom četli oddechovou literaturu nekonečných rodinných ság. Zdání klame, neboť autor dokáže děj ozvláštnit pronikavými úvahami a natočením perspektivy. Bezohledný válec každodenní praktičnosti, který se neohlíží na nikoho, vyvažuje v románovém časoprostoru toužebně snová fatalita. V Petrově psaní se obě tyto polohy rafinovaně střídají a proplétají, a tak svádí naše vnímání stejně jako straka na slavném Brueghelově obraze, který dal románu název.