Tajný život

Pátá sbírka Milana Děžinského (nar. 1974 v Kyjově; v současnosti působící v Roudnici nad Labem jako učitel angličtiny) je sice nerozsáhlá, nicméně bohatě obvrstvená konotovanými významy, kulturou a tradicí.Rytmus její básnické řeči je rytmem povlovného vyprávění, v němž se příběh zadírá do utkvělých obrázků: připomínajících jednotlivá zastavení Tarkovského autobiografických filmů. Z přesného vidění se rodí přesnost pojmenování, z té posléze subverzivní mnohoznačnost, vrstvená proměnlivost patřeného. Přesah k obecněji platnému, drama a příběh zůstávají na čtenáři. Rezignace na explicitní výklad, interpretaci spočívá v tom, že před – právě až čtenářovou – interpretací stojí tu pohled autorův, jeho způsob doteku věcí. Ohledávající skryté významy, nebezpečí schoulená pod povrchem. Všímat si hemžení netečných účastníků života znamená pro Děžinského být v něm až osudově účasten: chce své čtenáře přimět k zaujetí stanoviska, k dotváření příběhů; neboť z života většiny bližních neznáme než fotografie, z nichž se usilujeme rekonstruovat děj filmový. Milan Děžinský je tedy básníkem učeným, který život pulzující obnaženou tkání svalů schraňuje a zachraňuje v konkrétnosti představ; ty nejpůsobivější jsou pak stejně objevné jako překvapivé i přesné: „Švestka koncem listopadu/voní psím granulátem.“ Jaká hrůza může být ukryta ve všednosti. Vyjdeme-li ze zažitých stereotypů a domyslíme-li možnosti slov i věcí do důsledků, abychom viděné od zkušeností nacvičeného oddělili neprostupnou zdí; abychom už nikdy nebyli klidní, jistí sami sebou, svými slovy a svými skutky.