Ve skříni

Vypravěčka novely se po návratu z ciziny rozhodne pobývat ve skříni umístěné ve vnitrobloku činžovních domů. Vyjadřuje tak provizornost, s nímž vnímá svůj život. Pobytem ve skříni odmítá stereotypy úspěchů pracovních a rodinných. Neobvyklý pobyt jí umožňuje soustředit se na svůj vnitřní svět a přemýšlet o hodnotovém nastavení soudobé západní společnosti. Sarkasticky odhaluje povrchnost a umělost, čímž novela otevírá otázku, nakolik jde o výstřední a výjimečnou hrdinku a nakolik vyjadřuje obecnější životní pocit generace dnešních pětatřicátníků. Próza vyniká přirozeným, a přitom barvitým a hravým jazykem, ale i dialogy, s jejichž pomocí na malém prostoru postihuje dramatičnost každodenních situací. Novela umně bourá hranici mezi doslovným a symbolickým a z jednoho do druhého přechází stejně plynule, jako hrdinka přechází zevnitř skříně ven a zase zpět.