Víkend v jakémsi Švýcarsku

Poezií uměřenou, nikoli však nudnou se ve své nové sbírce Víkend v jakémsi Švýcarsku představuje básník střední generace Vít Janota. Poezií uměřenou ve využití obraznosti, gest či expresivity. Barvy jsou však tlumené – možná proto, abychom pod povrchem jevu zdánlivě všedního lépe nalezli skryté žíly: vše, čeho jsme si – nepozorností k věcem a řeči – zatím nepovšimli. „Nejsem tu od toho / abych cokoli komukoli vysvětloval.“ – upozorňuje nás tvůrce, že nenabízí texty, které ke svému „uskutečnění“ nepotřebují čtenáře: jeho zkušenost, fantazii, tvůrčí přínos. K čemuž mu autor ponechává dosti prostoru a času. Pomalu, velmi pomalu plynou mollově laděné delší a dlouhé Janotovy básně: otevřené jako bývají řeky na svém dolním, už zklidněném toku. Tam dole však: se stopami loňských povodní.