Voliéry

Úzkostná diagnóza současné společnosti. Naléhavé svědectví o ženě, která touží uniknout ze svého osamění, najít a pocítit blízkost druhého člověka a nějak zapadnout do současného světa. Přitom ale není schopna překonat své obavy a únavu z toho, že bude znovu a znovu zraňována nezájmem. Autenticita knihy Zuzany Brabcové vyplývá z drsné upřímnosti k sobě samé, kterou rozvíjí do obecně platných výpovědí a sžíravých postřehů. Text tvoří kvazideníkové zápisky datované od prosince 2012 do února 2015. V kontrastu proti sobě tu stojí křehký vesmír autorky, v němž se jako návratné motivy objevují vztah k dceři, matce, sestře, a na druhé straně – tam venku – svět představovaný strohými, nic neříkajícími titulky médií. Právě ve srovnání s nimi vynikne suverénní jazyk, osobitá obraznost a pronikavé autorské vidění Zuzany Brabcové. „Všude všichni vplétají do promluv ‚jakoby‘, jako by už nic nebylo doopravdy, jako by z každé vteřiny trčelo stero možností, bezpočet paralelních variant, ale neplatila žádná.“ Ve Voliérách nic není jakoby, jde v nich o život.