Vrač

Pro svého hrdinu si autor, který nedávno zaujal Cestami na Sibiř, došel znovu do Ruska. Je jím možná talentovaný, leč ztroskotavší režisér Gusev, nyní moskevský metař. Román je dlouhým monologem muže, z něhož se řinou zdánlivě chaotické (autorsky je však rafinovaně komponované), slovesně vytříbené reflexe zkušeností nekonformního ruského intelektuála, jemuž jako by autor jenom naslouchal. Uprostřed vyprávění se pak obráží živá, nekašírovaná podoba dnešního Ruska, tkvícího jednou nohou v bolševických poměrech a druhou ve fantasmagorické podobě ruského kapitalismu, v němž podle nezkrotného vypravěče nemohlo nikoho šokovat absurdní divadlo, neboť ono bylo sám život. Monolog je protkán portréty pozoruhodných osobností jako z Gogola a z Čechova, ostrými střípky anekdotických odboček, neuvěřitelných, a přece dějinně skutečných. Proud vyprávění je strhující, zrcadlo vypouklé, a není obráceno jen na Rus. Dosti krutě v něm zahlédáme i sebe.