Zeptej se táty

Už v titulu je paradox: nemůžeme se zeptat na věci otce, který je právě po smrti. Balabán si prostřednictvím svých hrdinů s urputností klade otázky po tom, jak prožil život, jako by tušil, že mu na to nezbývá čas. Smrt je hlavním tématem románu, ač v něm jde o vyrovnávání s minulostí, s životem v době normalizace. Vypravěč o tom vede přísný dialog především se sebou samým, a také se sourozenci. Zároveň vytváří obraz otce, který si jako lékař stanovil konečnou diagnózu. Je vystaven obvinění, že občas neposkytnul stejnou péči všem stejně potřebným. To přetrvává jako stín na jeho pověsti i po jeho smrti a Balabán nenachází jednoznačnou odpověď; ona totiž není. A tak i kdyby se stačil táty zeptat, stejně by věci přísné evangelické morálky zůstaly otevřené. Balabánův poslední, až mrazivý román je co nejupřímnější výpovědí o životě in extremis.