Život po Kafkovi

Román vyčnívá v záplavě rodinných kronik, vztahových traumat a otřepaných výletů do historie ve dvou ohledech. Jednak čistým a jemným stylem, který je zároveň přesný a poetický a silně kontrastuje s publicistickou upovídaností mnoha současných próz. A pak neotřelou kompozicí, v níž se historické vyprávění kolážovitě prolíná s reportáží, esejem a dokumentem. Kniha není jen románovým pátráním po tom, kdo byla Kafkova snoubenka Felice Bauerová a jaký vedla život poté, co jejich pětiletý korespondenční vztah skončil. „Životem po Kafkovi“ je pro ni existenciální situace, do které byla vyvrženo společenství pražských, židovských intelektuálů, z nichž někteří utekli do Izraele (Max Brod), jiní do Itálie (Greta Blochová) nebo USA (Felice). Autorce nejde o historický portrét, ale o zachycení životních podmínek a možností uprchlíků po ztrátě domova a vztahů, po rozbití světa, jehož trosky si každý z nich odvezl v pár kufrech s sebou. I proto do knihy vstupuje také ona sama se svou zkušeností života v New Yorku a Lyonu. I proto se pro ni jedním z nadčasově aktuálních témat stává obava o ztrátu jazyka, identity, sebe sama. Vyhýbá se přitom svodům si cokoli o Felici Bauerové sentimentálně nebo hagiograficky dovozovat, drží se faktů. A přitom napsala výbornou prózu.